Kateřina Němcová se ve svém díle inspirovala Františkem Bílkem a secesí. Její keramika je přirozená, jakoby vycházející pokorně, avšak pevně a střízlivě, ze země. Používá přirozených barev a tvarů; ze surové, režné hlíny, drsné na omak, pouze střídmě glazované vyrůstají pod jejíma rukama tvary, inspirované živou, zemitou přírodou. V této rovině „přirozenosti“ a „zemitosti“ pak zřetelně vyniká pohyb a dynamika, vlastní celému dílu Kateřiny Němcové. Její tvorba je tedy plná života, pohybu a dynamiky na podkladě nenásilné přirozenosti, střízlivosti a pokory před Stvořitelem a jeho dílem – na nich autorka staví jako na základu. Její dílo s náboženskými náměty, jako jsou kropenky a kříže, má proto zvláštní, strhující ráz. Věřící člověk se v nich může téměř hmatatelně dotýkat symbolu a číst v nich či z nich křesťanskou myšlenku o Bohu, Trojici, Panně Marii, svatých, o utrpení i o slávě.
K pochopení díla paní Němcové nemusí být člověk velkým znalcem umění. Přitom se ale nesetkává s laciným rádoby-uměním, ale s hodnotným a originálním dílem. Ona srozumitelnost je dána snad i tím, že se autorka ve své tvorbě nesnaží o subjektivní seberealizaci.
Kateřina Němcová vyniká především ve výrobě doplňků, má cit pro interiér a umí velmi dobře vytvořit a umístit doplňky do určeného prostoru. Má zkušenosti s tvorbou pro kostely a kaple, a ač právě v této oblasti je znát její originalita, takže její dílo může leckdy připadat nezvyklé, přesto není nikdy nevhodné. Naopak ukazuje, že Kateřina Němcová má cit pro náboženský prostor a pro dění, jemuž posvátný prostor slouží. Její cit pro doplňky se pochopitelně nevyčerpává jen v sakrální tvorbě, ale zasahuje i do roviny „světské“ a týká se jak bytových, tak i oděvních doplňků.
Lze říct, že dílo Kateřiny Němcové je originální, hluboké a plné myšlenky...
Eremitky, plzeňská diecéze