Anděly mám ráda
Portrét výtvarnice Kateřiny Terezie Němcové
Kateřina Terezie Němcová je výtvarnice, jež se do širšího povědomí dostala díky své všestranné ucelené tvorbě s výrazným duchovním rozměrem. „Anděly mám ráda,“ říká a tyto bytosti symbolizující vstupování nadpřirozena do každodenních situací také často ztvárňuje. Proto anděl jako symbol v titulku zamyšlení nad Kateřininou tvorbou při příležitosti jejího životního jubilea.
Životní cesta v propojení křesťanské duchovnosti s tvořivou inspirací
Kateřina Němcová absolvovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze, poté se věnovala zejména keramice, později i práci s textilem a užité grafice.
Na počátku 90. let spoluzaložila v klášteře Řádu bosých karmelitek na Hradčanském náměstí v Praze ateliér – v jeho rámci sama tvořila a pod jejím vedením zde byla realizována výtvarná činnost širokého rozsahu. Díla ateliéru byla prezentována v Galerii Karmel v blízkosti kláštera na Hradčanech a spontánně si získala dlouhodobou oblibu veřejnosti přesahující rámec věřících i hranice České republiky.
Po změnách, ke kterým v klášteře došlo po přelomu tisíciletí, pokračuje v tvorbě ve vlastním ateliéru Argilla.
Uspořádala několik výstav v různých městech České republiky, samostatně vystavuje od roku 1982.
Rozmanitá harmonicky ucelená tvorba
Kateřina Němcová se zabývá více směry výtvarné činnosti – zejména malbou na hedvábí i další textilie a prací s keramickou hlínou, věnuje se též grafice. Cesty své tvorby objevovala postupně, respektovala přitom možnosti dalších materiálů i technik a rozvíjela je citlivě v návaznosti na své předchozí dílo. Styl její tvorby se tak přirozeně vyhraňoval k cestě spojující rozmanité výtvarné možnosti do harmonického svěže živoucího celku plného pohybu a světla.
Vyjadřuje se ve větších uměleckých dílech, jako jsou obrazy malované na hedvábí nebo keramické sochy a reliéfy, ale též v užitém umění, v němž umělecká inspirace přirozeně proniká do každodenních situací. Její keramické misky, hrnky, šperky a další předměty stejně jako hedvábné šátky jsou nezaměnitelné a lze říci, že v okruhu příznivců Kateřinina díla se staly již proslulou až symbolickou záležitostí.
Významnou oblast její tvorby představují předměty související s liturgií – liturgická roucha i štoly, též liturgická keramika, paškály a křestní soupravy.
Kateřina Němcová realizovala i několik větších projektů, mezi jinými netradičně řešený stupňovitý Betlém pro kostel sv. Benedikta při klášteře bosých karmelitek na Hradčanech, křížovou cestu pro kostel Nejsvětějšího Srdce v Jablonci nebo oltářní triptych pro moderní kapli v německém městečku Zittau.
Secesní linie jako symbol kontinuity a vnitřní jednoty
V díle Kateřiny Němcové lze vidět řadu tématických okruhů:
Výrazným způsobem je v jejím díle zřejmá inspirace principy české secese. V jejich duchu se Kateřina učí od přírody v její věcnosti a původní tvořivosti. „Měkká nekonečná ornamentální linie odvíjející se v táhlých smyčkách zužujících se a rozšiřujících v ohybech je výtvarným symbolem hledané vnitřní jednoty a života“ (Wittlich, P.: Česká secese, Praha 1982), rostliny jsou zobrazovány i s kořeny a plody k vyjádření kontinuity a plnosti. Secese ovlivnila též Kateřinino přesvědčení, že předměty každodenní potřeby mají – při zachování jejich praktičnosti – utvářet prostředí svou vytříbenou oduševnělou krásou.
Jejím velkým inspirátorem je František Bílek, ve své době oficiálními kruhy s rozpaky přijímaný představitel expresívního symbolismu a transcendentalismu, umělec s odvahou k nekonvenčnímu výrazu a osobitosti.
Nevyčerpatelným a historicky ověřeným zdrojem námětů jsou pro Kateřinu biblické příběhy a příběhy křesťanské tradice, které jí umožňují poodhalit skutečnosti skryté za viditelnou realitou. Duchovnost jejího díla je hluboce křesťanská a vyrůstá z kontemplativního života karmelitánského stylu.
Významným tématickým okruhem je pro ni Praha – pražské dominanty zobrazuje v podobě subjektů aktivně utvářejících život a historii města.
Za samostatné téma lze v Kateřinině díle označit barevnost – nebojí se výrazné plnosti barev zářivě jasných ani tlumených nebo složitých.
Odvážné dílo s výrazným sdělením
Kateřina Němcová se vyjadřuje sebevědomou umělecky čistou formou, přičemž pravdivost jejího výtvarného projevu přirozeně vyplývá z dynamické jednoty umění a života.
Veronika Kandrnálová o jejím díle říká: „Její keramika je přirozená, jakoby vycházející pokorně, avšak pevně a střízlivě, ze země. Používá přirozených barev a tvarů; ze surové, režné hlíny, drsné na omak, pouze střídmě glazované vyrůstají pod jejíma rukama tvary, inspirované živou, zemitou přírodou. Její tvorba je tedy plná života, pohybu a dynamiky na podkladě nenásilné přirozenosti, střízlivosti a pokory před Stvořitelem a jeho dílem – na nich autorka staví jako na základu.“
Ve svém díle Kateřina Němcová působivě vyjadřuje lidskou touhu po každodenní harmonii pramenící z přímočarého vztahu k vertikálnímu rozměru bytí. Výrazným a zároveň naprosto přirozeným způsobem dává ve své tvorbě prostor duchovním skutečnostem a vnímavému divákovi umožňuje pocítit osobní sdělení v rovině ducha a srdce. Kateřinino dílo tak představuje osvěžující oázu umělecky čisté pravdivosti spolu s pevně ukotvenou vírou ve smysluplnost běhu života i v jeho neuchopitelnosti a nepochopitelnosti.
Z. Pechačová, Internetový magazín Christnet, 7. října 2010